volsey
Richard Woolsey byl představen jako vedlejší postava, původně měl zatápět jako byrokrat IOA hrdinům z SG1 a SGA. Teď, po pěti letech, přebírá velení nad Atlantis. Herecký veterán Robert Picardo mluví o tom, jak roli původně získal, jak se Woolsey během let měnil a jak se tato role liší od role Doktora ve Star Trek: Voyager.
GateWorld: Jsem Darren Sumner a jsem tu s panem Robertem Picardem, s jednou z mých sci-fi ikon, nyní ve Stargate: Atlantis.
Robert Picardo: Nechci vás přerušovat, protože to děláte opravdu dobře. Líbí se mi, jak to zní! Ve skutečnosti jsem nový velitel. Vlastně, když teď zavolám svého agenta, tak vám řekne: „Je to velitel“.
GW: Můžete nás nejprve vzít zpátky do 7. série SG1, kdy jste byl původně do role Woolseyho obsazen?
RP: Pracoval jsem Vancouveru na jiném seriálu. Už ani nevím, co to bylo. Mohly to být Příběhy ze záhrobí. Ne! Už si vzpomínám! Byly to Krajní meze. Dělal jsem na Krajních mezích, to je ono. Zavolal mi můj agent a ptal se, jak se mi tady nahoře ve Vancouveru líbí počasí. Tak jsem se zeptal proč a on řekl, že mi nabídli hostování na jeden den v SG1. A, ten seriál jsem samozřejmě znal, když jsem se díval na Showtime. A myslím, že se to tehdy zrovna přesunulo na Sci-Fi channel a myslím, že jsem SG1 už zrovna nesledoval. Ale řekl jsem, že to zní skvěle. A bylo to jednodenní natáčení velmi náročné na dialogy. Musel jsem za den nebo dva potom letět do Anglie, tak celou mou roli museli natočit v jeden den.
GW: Byla to epizoda „Heroes“…
RP: Epizoda „Heroes“. Ten materiál byl tak dobrý, že než aby to vystřihli, udělali z toho dvou-díl. Hrál tam Saul Rubinek, který je jeden z mých oblíbených charakterních herců. Je skvělý.
Dostal jsem scénář a byl to v podstatě takový ten tvrdý úředník. Víte, úředník investigativního vzhledu, který byl poslán, aby prověřil, kdo nese vinu. Protože ta doktorka tragicky zemřela a on si myslel, že to musí stát něčí hlavu. Takže jsem neměl moc osobnosti. Nikdo mi nevěřil, všechny jsem vyslýchal, abych mohl rozhodnout, zda je nutné plné vyšetřování.
A všichni ke mně byli opravdu milí. A ostatní herci byli moc vřelí a podporovali mě. A producenti…jeden z nich mi kdysi dal mou první roli v televizi, takže tam bylo zajímavé prostředí. Moc jsem o tom nepřemýšlel. Natáčení se povedlo. Řekl jsem díky a nashledanou.
GW: A hned vás přivedli zpět!
RP: Hned mě přivedli zpět – což mě překvapilo, protože se zdál být jako jedno-epizodní padouch. Ale i když mě přivedli zpátky podruhé, nebyl jsem zrovna okouzlující. Ale hrál jsem roli, kde jsem rozkazoval zlému senátorovi Kinseymu.
GW: „Inaguration“
RP: Přesně. A já jsem nevěděl, že se mnou manipulují. V té epizodě začali Woolseyho napravovat tím, že ukázali, že to myslí dobře a jak mu záleží na tom, mít civilní dohled nad vojenskou operací. A taky cítil důležitost toho, aby se to nevymklo kontrole, když tam dosadil lidi, kteří, ironicky, by měli zabránit, aby se to kontrole nevymklo. Takže ukázali, že jsem to myslel dobře, když jsem měl opravdu pěknou scénu na konci, s prezidentem, kterého hrál William Devane, kde jsem řekl: „Vím, že jste uzavřel jisté dohody, abyste byl zvolen, a tady mám informace o tom, jestli jste se náhodou nedohodl se špatnými lidmi.“
A v tu dobu jsem tady už měl pár přátel, kterým se líbilo, že tu jsem. Tak mi začali psát pravidelné hostování. A dali Woolseyho stálou funkci, což bylo skvělé. Stal se novou spojkou s IOA. A to mi dalo důvod se objevovat a otravovat lidi. A i tak, ta postava byla…nechci říct jednostranná, ale přišel do seriálu jako konfliktní postava. Jako problém. A typ muže, který byl dokonalý byrokrat, říkající všem, co dělají špatně. Taková osobnost teoretického znalce. Nebyl zvyklý pracovat ve skutečném světě. Jenom prostě posuzoval ty, kteří to dělali.
A pak byl Woolsey jako postava rozvíjen v různých epizodách SG1, a potom se začal míchat i do Atlantis. A pak k němu přidali i trochu humoru, což bylo pěkné. V epizodě „The Scourge“ jsme měli možnost vidět, že ve skutečné situaci není Woolsey tak sebejistý jako v konferenčním sále.
GW: Joe Mallozzi říkal, že když vás viděl utíkat, rozesmálo ho to.
RP: (smích) No, já se vlastně málokdy směju. Ale když jsem viděl tu scénu, taky jsem se smál. Byl jsem odhodlaný se zachránit jako první.
GW: Takže si myslíte, že se Woolsey za těch posledních pět let jako postava rozvinul?
RP: Rozhodně! A jak jsem řekl, zásluhu na tom mají hlavně scénáristé, kteří se rozhodli udělat tu postavu vícedimenzionální. Dejte mu nějaké komické slabé stránky. Dejte mu vědomí toho, že má k lidem špatný přístup, ale možná si nemůže pomoct. V minulé sérii byla pěkná scéna, kdy jsem přišel hodnotit velení plukovníka Carterové. A řekl jsem Amandě něco jako: „Bylo mi řečeno, že mám k lidem špatný přístup…“ A ta věta tam zůstala viset ve vzduchu. Jako prd strýčka Mitche po obědě (smích), který ne každý zaregistruje. A to je prostě v tom rozhovoru a pak jdeme dál. A to byl myslím pro Woolseyho velký krok. Přiznat, že společenské vystupování není jeho silnou stránkou.
A ještě se vysvětlí, v epizodách, které natáčíme, proč přesně chtěl tuhle pozici. Protože vždycky hodnotil velení jiných lidí. A není tam žádná známka toho, že by sám aspiroval na to, být sám velitelem.
GW: Takže je to něco, co sám chtěl?
RP: Je to něco, o čem jsem přemýšlel a mám pár nápadů. Ale ještě jsem se scénáristy nemluvil o tom, proč to chtěl. Jen jsem udělal pár vlastních rozhodnutí, protože to nebylo vhodné k tomu, co jsme dosud natočili. Takže jsem o tom sám přemýšlel, protože vím, že Amanda určitě přijde v této sérii jako host a že určitě dojde k nějaké konfrontaci mezi Woolseym a Carterovou, proč jsem jí vzal práci, když to tak řeknu. Nebo proč jsem doporučil, aby byla nahrazena. Možná taky proč jsem nabídl sebe jako dočasnou náhradu. Nebo že mě IOA navrhla jako dočasnou náhradu a já prostě zůstal.
To je to, co mi Joe Mallozzi řekl, když mi poprvé navrhl ten nápad s velením. IOA se rozhodla vyměnit vojenského velitele, protože to vždycky byla vědecká expedice s civilistou ve velení. A zatímco oni někoho na to místo hledají, já v tom mezidobí převezmu velení. A dělám natolik dostačující práci, že už na tom místě zůstanu.
Ještě jsme to tam nedali, ale mohl by to být ten základní důvod. Prostě to ještě nebylo řečeno v prvních čtyřech epizodách. Ale jasně to chtěl. Z toho, jak ho zatím píšou, to vypadá, že si chtěl něco dokázat. A pro mě, jako herce, je úžasně zábavné hrát někoho, kdo sám sebe snaží vylepšit. Nikdy mě nebaví hrát někoho jedním způsobem – někoho, kdo je spokojený s tím, kdo je. Bez toho, aby se snažil se změnit nebo vyvinout.
To byla jedna z výzev a zábavných částí mé postavy ve Star Treku – byl navržen k jednomu účelu, ale snažil zasáhnout do mnoha dalších oblastí. Myslím, že je to přitažlivé i pro diváky, vidět postavu, která se snaží zlepšit, která si uvědomuje svoje nedostatky a pokouší se je překonat. Takže to je část, kterou si nejvíc užívám. Museli jsme potlačit ten fakt, že Woolsey není zrovna odvážný, a když hledáme třeba nějaké komické momenty, vycházíme z toho, že není moc dobrý ve vztahu k lidem.
GW: To je jeden z nejlepších příběhů v dramatu. Protivník stávající se hlavní postavou. Cesta tam nejspíš zabere většinu sezóny.
RP: Souhlasím s vámi. Totiž, je to celé o tom, jak objevuje svoje ambice a jak se musí kousek po kousku změnit, aby uspěl.
Kdykoliv hrajete postavu, která je starší, než vaše cílová divácká skupina – protože si myslím, že science-fiction má převážně mladé, mužské diváky – ztotožní se s postavou v jakémkoliv věku, která se snaží nějak zlepšit. Myslím, že je to pocit, která máte v každém období svého života. Odmaturujete, jdete na vysokou a najednou řeknete: „Už nechci, aby mi říkali Bobby. Chci být Robert. Nebo Rob.“ Nebo se prostě změním. Změním cokoliv, co se mi nelíbilo. Chci to zvládnout, chci se zkusit prezentovat jako nový člověk a uvidím, jak do toho obrazu zapadnu.
GW: Takže si myslíte, že to, že se Woolsey stal velitelem základny, ho mimoděk udělalo hlavní postavou? Nebo je to postupný proces? Stát se z protivníka hlavní postavou.
RP: No, opět, kvůli jeho slabšímu sociálnímu vystupování je protivníkem tím, jak se prezentuje jako hlavní postava. Totiž, ano – „Jsem tady, abych chránil bezpečnost základny“. Ale také pořád říká: „Musíme se zaměřit na naši misi, a snažit se nebránit lidem v různých přátelských a humanitárních akcích.“
On je byrokrat. A pro mě osobně, co to pro mě dělá ještě zábavnější je to, že jsme jasně demonstrovali na současném stavu v naší zemi, jak byrokrati říkají armádě, co má dělat, ačkoliv sami žádné vojenské zkušenosti nemají a to může vést k vážné katastrofě. A jedná má část, spíš zlomyslně, přemýšlí o Woolseym jako o Dicku Cheneym – jestli je to vůbec něco představitelného. Ale fanoušci science-fiction mají největší představivost na světě. Takže jestli si umíte představit Dicka Cheneyho – s tím, že má schopnost sebereflexe a schopnost přiznat vlastní chybu – pak jste na dobré cestě k možnosti, stát se z byrokrata lidskou bytostí.
GW: V tomhle existují jisté podobnosti s postavou doktora McKaye. Také začal jako nepříjemný, nesympatický chlap. Myslíte si, že existuje způsob, jak hrát Woolseyho jako obecně sympatického, ale aniž by ztratil to, co ho dělá tím, čím je?
RP: Nechtěl bych to. Opravdu bych to nechtěl. Protože to je část té pokračující zábavy.
Když děláte televizní seriál, diváci chtějí cítit, že ty postavy znají. Je to zvláštní věc…je to taková dvojakost, kdy diváci chtějí něco, co už předtím viděli a milují to. Ale vždycky chtějí být i trochu překvapení. Takže musíte pořád hledat cestu mezi tím, co od té postavy očekávají, ale zároveň se snažit diváky překvapovat neustálým bojem o nějaký vývoj. Ale nechcete se náhle stát jinou postavou, protože stávat se jí, je vždycky zajímavější, než jí už být. Toho bych se nikdy nechtěl vzdát. A náhle ho mít lepšího ve vztahu k lidem a odvážnějšího.
GW: To není to, čím ta postava je.
RP: Ne. Ten proces, kdy roste ve velitele, bude, myslím, z mé perspektivy velmi vzrušující a i divák si to doufejme užije.
GW: Woolsey se ukáže v epizodě „The Seed“. Je to vaše první epizoda?
RP: Objevím se krátce a překvapivě už na konci první epizody. Jen si nepamatuju název. „Search and Rescue“. S názvy jsem hrozný. Jsem dobrý s příběhy. Takže na konci „Search and Rescue“se ukáže a spíš náhle a neobřadně oznámí, že to tam přebírá někdo jiný. A hups, myslím, že to jsem já!
A pak ta další epizoda, „The Seed“, je docela dramatická. Je tam velmi málo humorných momentů týkajících se mé postavy, spíš je to jeho strohost a příjezd…a to, že není schopen přednést inspirativní projev. Ale mimo to, je to docela dramatické. A co se týká mé postavy, ten příběh je v podstatě o tom, že za takových okolností se nedá vždy postupovat podle předpisů, což je to, co si myslel, že bude dělat.
GW: To je to, co vždycky dělal.
RP: Přesně. Vždycky se jiných lidí ptal: „Proč jste nepostupovali podle protokolu?“ A teď to sám zažívá na vlastní kůži…
GW: Možná že někdy musíte porušit Základní směrnici.
RP: Nemyslel jsem, že tady u MGM máme Základní směrnici! Nebo máme? Myslel jsem, že Primární směrnici má Paramount. (smích) Jak jí říkáte?
GW: Zkopírovali jsme ji…
RP: MGM potřebuje pro Základní směrnici jiný název. Třeba „Hlavní věc“. Myslím, že Woolsey ví, co ta „Hlavní věc“ je. Ale myslím, že chtěli ve Woolseyho očích zhasnout to světlo „všechny sázky uzavřeny“. Ale že to nebude prosté otevření manuálu a následování kódu.
GW: - což jste ochutnal loni v „The Seer“, kde je hodnocena Carterová.
RP: Přesně tak. A co je skvělé na té epizodě, kterou teď děláme, „Ghost in the Machine“ je, že míč je teď na druhé straně. A já v podstatě vezmu stránku z její knihy velení a zkusím si vytvořit vlastní. Zkouším blufovat, stejně jako to udělala ona. A tohle není něco, co by bylo uvedeno ve scénáři – snažím se tak napodobit ten její moment, kterého jsem byl svědkem a který jsem téměř zničil. Vlastně, myslím, že to mohla být tehdy chvíle, kdy se Woolsey rozhodl, že sám chce být velitel. Protože obdivoval ten klid a tu sílu, kterou v tu chvíli projevila. Jak by si s tím asi poradil on? V té době mě to rozhodně nenapadlo, ale když se podívám zpátky, to byl ten velký moment, kterého byl svědkem. A myslím, že i velká lekce, kterou dostal.
Takže v „Ghost in the Machine“ uvidíte Woolseyho první velký krok do jeho vlastního stylu velení. Je tam ještě jedna epizoda, o které jsme nemluvili…
GW: „Broken Ties“
RP: Ano. „Broken Ties“ má velmi dobrou a dramatickou hlavní zápletku, ale ve vedlejším příběhu je hodně momentů, kde si Woolsey zvyká na život na vzdálené vesmírné základně.
Jsou tam taky nějaké komické momenty, odkazující právě na tohle. A taky ukazuje na fakt, že je to opuštěný muž, který se oženil se svou prací. A teď je tady, a má všechny ty lidi, s nimiž velmi intenzivně pracuje, ale nemá ještě žádné přátele.
GW: Myslíte, že měl nějaké přátele na Zemi?
RP: Myslím, že to je mé tajemství. V téhle epizodě zjistíme, že je rozvedený. Byl několik let ženatý, rozvedl se, nemá děti a po rozvodu přišel o svého psa.
Musíte si uvědomit, že Joe Mallozzi je velký milovník psů a já jsem taky milovník psů. Takže si jsem jistý, že se objeví pár tematických prvků.
GW: Chci zjistit, že jméno toho psa je Neelix! (smích)
RP: Vidíte, a máte na krku další soudní proces!
GW: Ještě rychle zpátky k tomu velení: Těšíte se na scénu, která určitě bude napsaná a kde si Carterová a Woolsey porovnají poznámky?
RP: Oh, ano! Těším se na to. Taky se těším na tu možnost, že nějaký nový pozorovatel z IOA přijde zastrašovat mě. Popravdě, už mě napadlo pár herců, kteří by tu roli mohli hrát. Celé to „jsem teď v kůži velitele“ bude skvělé hrát. Protože jsem nebyl zrovna taktní, když jsem někoho hodnotil. Bude zajímavé vidět, co budu očekávat a jak budu reagovat.
GW: Teď když už Woolsey není člověk stojící mimo Atlantis, ale je součástí týmu, jak přistupujete k interakci s každou z těch individuálních postav? Dokážu si představit, že Woolseyho interakce se Sheppardem je naprosto jiná, než třeba s Rononem.
RP: Je zvláštní, že jste zmínil Ronona. Už jsem přemýšlel, že protože on je „muž činu“ – málomluvný muž – a já jsem muž mnoha slov a žádné akce, že jsme přirozená dvojice. Nejen komický doplněk, ale i dramatický doplněk do seriálu. Takže můj cíl a naděje je, že …už jsem mluvil s Joe Mallozzim o nalezení způsobu, jak nás dát v určitých situacích dohromady. A dokonce jsem měl jeden nebo dva návrhy. Takže uvidíme. Protože podle mě je pro diváka nejzábavnější, když vidí postavu, kterou se naučili mít rádi, jako Ronon, vypořádat se s někým, na něhož nejen že není zvyklý, ale s kterým jednat musí. A je vždycky zábava dát novou postavu dohromady s někým v dlouho-běžícím seriálu. Měl jsem pár nápadů, jak bychom na sebe mohli reagovat, takže bude zajímavé sledovat, co se stane.
V ideálním případě si vyvinete unikátní vztahy se všemi těmi různými postavami, ale protože jsme takové pravé opaky a protože mu jdu tak očividně na nervy, tak si myslím, že jsme ideální dvojka.
GW: Ve 4. sérii v epizodě Midway je scéna, kde Ronon jde k hodnocení IOA a říká: „Vím, jak zvládnout lidi jako Woolsey. Zvládnu to sám.“
RP: Existuje spousta vět, jako je tahle. Taky říká, v epizodě „The Seed“, kde se poprvé objevím, něco jako: „Na planetě je šest miliard lidí a tohle je to nejlepší, s čím přišli?“ (smích) Něco takového. Opravte mou matiku. Kolik lidí je na planetě?
GW: Šest celých pět?
RP: To není špatné! Správně! Ano! Myslel jsem, že jsem mimo v nějaké řádové hodnotě a budu se muset omlouvat.
GW: Považujete se za fanouška Stargate? Co si myslíte, že je pro diváky nejvíc zajímavé?
RP: Nějakou dobu už tohle říkám. Musím si dávat pozor, když to říkám na Star Trek conech. Myslím, že je to určitá uvolněnost, neformální kvalita Stargate, co mě oslovuje. Dělají humor, celkem vzato, lépe než jsme to dělali ve Star Treku.
Pro mě je těžké to říkat, protože jsem hrál postavu, která v sobě nesla spoustu humoru. Ale myslím, že je to něco jako obecné vědomí toho, že jsou v science-fiction seriálu. Myslím, že to začalo s RDA, s jeho přístupem: „Jsme neohrožení a tvrdí každý týden, takže znovu musíme zachránit svět.“ Trochu to připomíná Harrisona Forda ve filmech„Star Wars“ či „Indiana Jones“. Ten tón, který v tomhle seriálu zachytili, mě opravdu oslovuje. A je to skvělý způsob, jak míchat humor s akčními sekvencemi.
Myslím, že visuální efekty jsou v seriálu skvělé. A opravdu miluju hudbu úvodních titulků. Musím vám říct, moje osobní radost plyne z těšení se na to, až se tam objeví můj obličej. Úvodní titulky tohohle seriálu opravdu miluju. Miloval jsem úvodní titulky i u minulého sci-fi seriálu, kde jsem byl. Protože Voyager byl ve svých titulcích takový vznešený a operní, a tohle je zase víc takové, že vás to chytí za pásek, vytáhne ze židle a vyhodí z okna. Opravdu se mi líbí.
GW: Jak můžete jako herec přirovnat tuhle zkušenost k vašim rokům ve Voyageru?
RP: No, je očividně relativně brzy na tohle odpovídat. Ale tohle je velmi pohodové natáčení. Víte, Star Trek připomínal spíš feudální systém. Byl jako staré, zavedené impérium. A na tomhle feudálním systému byly dobré i špatné stránky. Byl jste odměněn, když jste dobře sloužil! (smích)
Ale protože tenhle seriál existuje už nějakou dobu a protože se dělo několik seriálů a filmů ve stejnou dobu, tak je to takové volnější a demokratičtější. Při natáčení svého starého seriálu jsem se moc bavil. Ale můj dojem je, že tady je to takové víc pohodové.
GW: Ještě jednu malou otázku ke Star Treku, protože oba jsme takoví velcí fanoušci Star Treku i postavy Doktora…
RP: Jistě! Ptejte se na otázky ohledně Star Treku a já vám řeknu proč. Tam venku je několik Star Trek fanoušků – a já zjistím, kdo jste a kde žijete – kteří teď Stargate nesledují. A co chci teď říct je…vítám vás.
Teď, zatímco čtete tohle interview na Gateworldu, a jestli jste neoblomný fanoušek Star Treku, tak s tímhle problémem se teď vypořádávat nebudu. Musíte vystoupit ze stínů a obrátit se ke Stargate: Atlantis. A dejte mi tři epizody. Sledujte mě ve třech epizodách a já vás vyzvu k tomu, abyste se stali fanoušky.
A pokud se jimi nestanete…pak o tom nechci slyšet (smích). Jen mi dovolte jeden záběr, OK?
Tak můžete. Zeptejte se na vaši otázku.
GW: Kdyby se, dej Bůh, Star Trek vrátil do 24. století, vrátil byste se rád ke své postavě a strávil zase nějaký čas s Doktorem?
RP: Bavilo mě to. Bylo to skvělé. Myslím, že je to skvělý nápad, že J.J Abrahms se rozhodl celý Star Trek svět znovu oživit. A mám dojem, že ten film bude mít velký úspěch, protože si myslím, že je to chytrý člověk a vzrušující režisér. Myslím, že vaše otázka tím byla vlastně zodpovězena. Tím, že začínají znovu, a budou v jiném místě a čase.
Jistě, moc mě bavilo tu postavu hrát. Bylo by skvělé se tam vrátit. Ale nemyslím si, že se to stane. Co by mohli udělat, jestli začnou dělat film po tomhle filmu, že by mohli dělat nové obsazení, různými způsoby, nějaké známé tváře – ale nejspíš by hráli jiné postavy právě kvůli jiné době, v které se to odehrává. Kontaktovali mě z New Voyages (fanouškovský film, nyní Star Trek: Phase II – pozn. překl.). Myslím, že ten s Georgem Takei byl úžasný. A tak chtěli dělat jeden se mnou. Můj původní nápad byl hrát postavu, která je proti výzkumu umělé inteligence – tak trochu náboženská nebo pseudo-náboženská postava, která si myslí, že je to ďábelské nebo tak něco. Takový anti-„Zimmerman“. To jsem chtěl dělat.
GW: Něco jako dělal Brent Spiner v Enterprise…
RP: Dělal tu samou věc? Je to tak. Říkali mi to.
GW: Hrál Soongova předka.
RP: Ale myslím, že bude zajímavé vidět Star Trek zpátky. A dobrá science-fiction jen podnítí chuť lidí po další dobré science-fiction. Opravdu nevidím žádné soupeření mezi Star Trekem a Stargate. Vím, že jsem první herec, který má hlavní role v obou světech a jsem na to hrdý.
Vím jedno: Znamená to, že mi to nabízí příležitost napsat své jméno na můj obličej po celém světě (smích)
GW: Jako fanoušci vám děkujeme za vaše přispění k našemu oblíbenému žánru. Díky, že jste s námi tenhle čas strávil, Roberte Picardo.
RP: Skvělé! Cením si toho. Děkuji vám oběma.